Covid krize

V dzačáteční době COVID krize, se na ubytovnu přistěhovalo opravdu větší množství nových rodin, jelikož v lokalitě Výstavní – Mariánských Horách město zrušilo sociální byty a tyto rodiny ze dne na den neměly kam jít. Z pohledu lektora bych chtěla podotknout, že tyto děti mají extrémně velký zájem o veškeré aktivity, jsou obrovsky disciplinované a zodpovědné. Vzhledem k opakující se situaci s COVI19 jsme museli aktivity přizpůsobovat. Pokud počasí dovolovalo, snažili jsme se, aby veškeré aktivity proběhly venku, obvzlášť z bezpečnostních důvodů. V lesoparku jsme zvládli jak kreslení, vědomostní soutěže, tak samozřejmě sport a oblíbený parkour. Vždy jsme se snažili v dětech probudit touhu po vědění, tak, aby doučování a vědomostní hry nebyly pouze povinnou aktivitou, ale aby měly zvědavost po informacích ze své vůle.

Jednou týdně jsme navštěvovali trampolínové centrum ENHA freestyle, kde děti mohou trénovat a zdokonalovat své parkour dovednosti a to v bezpečí, pod dohledem našeho trenéra Patrika. Každý trénink začínal rozcvičkou a následně děti trénují individuálně. Při každém tréninku se snažíme, aby každé dítě překonalo svůj nový nastavený cíl.

Při vnitřních aktivitách jsme se po dobu mírnějších opatření rozdělovali do dvou skupin, abychom dodrželi hygienická pravidla. Děti jsme rozdělili jako skupinku malých (předškoláci a první stupeň) a skupinu velkých (druhý stupeň). Uvnitř jsme se snažili plnit domácí úkoly a probrat aktuální učivo a ve zbylém čase hrát deskové hry, malovat, tvořit a soutěžit.

Když se opatření zpřísnila, brali jsme vždy děti jen po 4 (2 + 1 lektor) a plnili s dětmi učivo pro domácí výuku. Během tohoto období jsme si bohužel nemohli nevšimnout hrubých nedostatků ze strany vyučujících, kteří dětem úkoly zadávají. Ze zhruba 25ti dětí mělo online výuku pouze 10 z nich. U zbytku fungovalo domácí učení tak, že jednou týdně vyzvedávali ve škole hromadu pracovních listů, které museli do příštího týdne vypracovat.

U prvního stupně se jednalo spíše o psaní a čtení, ale u starších dětí jde o spoustu předmětů, se kterými si vůbec neví rady a opravdu potřebovali naši pomoc, bez které by úkoly nesplnili. Dvakrát týdně jsme tak strávili s dětmi na úkolech zhruba 4 hodiny času a ani pak jsme neměli vypracováno vše.

Když nastal lockdown, za dětmi teď jsme nesměli docházet vůbec. Děti z druhého stupně nás lektory neustále kontaktují a žádají nás o pomoc a rady, bohužel jejich připojení k internetu a hlavně jejich telefony nejsou v dostatečné kvalitě, abychom mohli reálně uskutečnit hodnotné video vyučování.