Přístup

Kromě již zmíněných stresů z chudoby, také včetně starosti z nedostatku prostředků (potraviny, hygienické potřeby) a jiných, často negativních vlivů této  ohrožené populace žijící ve společném bydlení, je pro děti velmi častým problémem to, že se nacházejí v prostředí, ve kterém nemají vůbec žádné klidné místo, ani soukromý prostor a opravdu žádnou možnost, jak by mohli smysluplně trávit čas, nebo si užít trochu zábavy, aby mohli na chvíli uniknout od problémů, se kterými musí denně bojovat a potýkat se.

 Pro všechny naše děti byla zkušenost s pozitivním prostředím, které mají v této klubovně – “Klubíku” zpočátku úplně novou věcí. Mnoho z nich se lektorům z Klubíku svěřilo s tím, že s nimi v Klubíku to bylo úplně poprvé v jejich životě, kdy se cítili v bezpečí a cítili uznání a podporu.

Klub se stal obrovsky důležitý pro děti a také jejich rodiče. Věříme, že náš program má příznivý účinek nejen na děti, které jsou do klubu přímo zapojeny, ale také nám dává možnost zjišťovat a učit se správný způsob, jak nejlépe jednat s dětmi, pocházející z tohoto typu prostředí a okolností.

Od našeho týmu:

K dětem máme individuální přístup. Naši pozornost nevěnujeme pouze tomu, aby splnili úkoly, které mají v rámci aktivit zadány, nebo dodržovali slušné chování a pravidla klubu, ale zároveň pozorujeme jejich momentální rozpoložení a trápení.

Tyto děti jsou zvyklé své osobní pocity a starosti potlačovat – jelikož je to tak pro ně pohodlnější a jednodušší. V jejich domácím prostředí se jich nikdo neptá, jak se cítí a proto to v sobě samy ignorují. Kdykoliv si povšimneme, že děti nejsou “ve své kůži”, nabídneme jim tzv. safe place – vědí, že se nám mohou svěřit se vším co cítí, nebo co se děje v jejich životě.

Z počátku byly děti rezervovanější, po 2 letech fungování za námi už chodily opravdu často a svěřovaly se nám s příběhy, které od nich nikdo jiný nikdy neslyšel. Po téměř 5ti letém fungování jsme měli možnost setkat se s velkou spoustou dětí a s většinou z nich jsme stále v kontaktu. Děti, které už jsou nyní plnoleté a klubík už nějakou dobu nenavštěvují nás stále kontaktují. Někdy s žádostí o radu, někdy prostě jen rády vzpomínají na zážitky, které s námi v klubu prožívali, ale většina z nich nás bere jako své starší sourozence, nebo zkušenější kamarády.